Publikováno: 16.03.2023
Článek pojednává o tom, jak se zátěže minulosti, vyplývající především z rodových linií, podepisují na našem stávajícím emocionálním nastavení a jak se projektují do našeho zdraví a životních situací.
Přátelé zdravím Vás,
je to už docela dlouho, co jsem psal naposledy. Ne že by nebylo o čem psát, ale procházel jsem obdobím, kdy mě v poměrně koncentrované podobě dobíhala, a také doběhla, moje minulost. Domníval jsem se, že už ji mám poměrně dobře zpracovanou, že dobře znám nástrahy lidské mysli, že ovládám souvislosti emočních procesů a že mám pod kontrolou záludnost dědičnosti v rámci rodové linie. Opak je pravdou.
Moje minulost:
Toto „málo“ stačí k tomu, aby nastala naprostá stagnace a katarze ve vnější realitě. Vzhledem k tomu, že už mám pár křížků za sebou, muselo mi do života nutně přijít něco, co mi jasně naznačilo, že je potřeba se s těmito zátěžemi vypořádat jednou provždy a pokud možno rychle. Psychosomatika dokáže být v těchto záležitostech poměrně neúprosná.
Čím je minulost utvářena?
Jsou to především vzorce chování, které nám buďto byly dány do vínku (karma), nebo je přebíráme od našich rodičů a prarodičů (rodové linie): neláska, lpění, hrdost (povýšenost), ekonomické strachy, strachy že mě nemají rádi, zloby, pocity viny, ovládání, boj o moc, neschopnost komunikace, obviňování, vysluhování si, také viz výše atd.
Rodové linie
Problém boje o moc je nekonečný. Rodiče si podřizují děti a později se sami dostávají do podřízenosti. Všechno, co člověk dělá, se mu vrací dvakrát, resp. kdo seje vítr, sklízí bouři.
Následky drobných chyb se vrací k člověku.
Následky velkých chyb přejdou na děti, aby lekce byla krutější.
Následky největších chyb přejdou na vnuky, aby lekce byla obzvlášť bolestivá!
Co je tedy potřeba udělat?
Je potřeba vědět, že se něco takového děje – problémy ve vztazích, ve výchově dětí, problémy v práci, utrpení, nedostatek atd. Dědičné nejsou nemoci a utrpení, ale emocionální schémata, která je způsobují.
Kdo neumí nebo nechce svým rodičům odpustit, ten nesplní hlavní úkol svého života. V duši takového člověka navždy zůstane pocit viny. A pocit viny vede k onemocnění srdce. A poruchami krevního oběhu trpí celé tělo.
Je opět potřeba zdůraznit – nelze hledat příčinu nemoci či jakýchkoliv jiných problémů vně sebe. A za sebe je třeba považovat i ty, kteří mi dali život buď přímo – rodič, nebo nepřímo - prarodiče.
jelikož vnější realita se kvůli nám měnit nebude. Nejedná se pouze o nemoci, ale i o narušené vztahy – především vztahy mezi mužem a ženou, mezi prarodiči, rodiči a dětmi. Pokud se člověk nezmění, tak v lepším případě nastává stagnace.
A kde je budoucnost?
Jakmile se člověk s minulostí vypořádá, nastává nutně posun, jelikož dojde k poměrně zásadní vnitřní proměně. Nová budoucnost se okamžitě začne tvořit sama – nejsou zde zátěže, katarze již proběhly.
Poznámka:
Neměl jsem ještě takového klienta, kde by řešený psychosomatický problém neměl zárodek v rodové zátěži.
A v této souvislosti přidávám sdělení od Edity Santiago:
„V TYTO DNY UMOŽNĚTE, aby skrze vás procházela MILOST všem vašim předkům. Milost je požehnáním pro vše, co vaši předci nemohli žít, nemohli prožívat ve své přirozenosti. Omilostňujte v tyto dny sebe a všechny své předky. Milost je uvolnění všeho, co již nemusíte žít a prožívat za své předky, za druhé. Milost je srdeční expanze, skrze kterou vysíláte všem lásku do jejich životů, na jejich cestu. Slzy milosti mohou v tyto dny urychlit uzdravení vztahů, situací, okolností u všech, kteří jsou milosti otevřeni.
MILOST NÁM VŠEM, MILOST VŠEM, KTEŘÍ DOSUD PROŽÍVALI ZÁTĚŽE A OMEZENÍ SVÝCH PŘEDKŮ.“
A já bych ještě dodal: … a mějte trpělivost s těmi, kteří ji zatím neumí přijmout.
Věrek Valenta
