Publikováno: 22.06.2023
Článek pojednává o podstatě našeho myšlení a spojitosti s našim vědomím.
Přátelé dobrý den,
volně navazuji na předchozí část, kde bylo pojednáno o interakci každé myšlenky s buňkami našeho těla a záznamu pocitu do naší duše.
Naše duše je velikým nahrávacím zařízením, které zaznamenává velice přesně každou emoci, kterou ve svém vtělení cítíme. Když jsme emocionálně rozrušeni, pociťujeme myšlenku, která bombardovala světelnou myšlenku naší bytosti, byla naším mozkem přijata a dále vyslána do centrální nervové soustavy, aby v každé buňce našeho těla vytvořila vjem. Duše tyto vjemy zaznamenává, aby bylo možné se na ně odkazovat. Říká se tomu paměť. Paměť nemá žádnou velikost, je to esence. Není to sbírka obrázků, jde o sbírku emocí. Emoce pak vytváří ony obrázky. Duše si pro zapamatování nezaznamenává obrázky ani slova, zaznamenává si emoce, které jsou s oněmi obrázky a slovy spojené.
Duše vezme emoci, vytvořenou tím, že je myšlenka procítěna napříč celým tělem, a pak hledá v paměťových buňkách, co se této emoci podobá.
Hledá něco, co rozumová část mozku – kterou nazýváme intelekt – může identifikovat a přiřadit k tomu slovo, kterým by pocit v těle popsala. Se vším, co popisujeme, máme spojené určité pocity, které s tím souvisejí. Vychází to z minulých zkušeností. Známe květiny jako květiny, neboť s nimi máme emocionální zážitky. Struktury zvané květiny zvané květiny jsme již viděli, dotýkali se jich, čichali k nim a používali je. Květina v nás tedy vyvolává určitý pocit.
Myšlenka není uvědoměna jen tak, jednoduše v našem mozku. Je uvědoměna plností celého těla. Rozumová část našeho mozku nám poté umožní zformulovat slovo, kterým daný pocit popíšete. Myšlenka je tedy uvědoměna a věděna skrze emoci. Vědění je plně pocitem. Myšlenka na něco nemůže být věděna, dokud není nejprve cítěna. Potom má teprve identitu. Vědět myšlenku tedy znamená přijmout ji do mozku a pak si dovolit cítit ji, prožívat ji v celém těle. Vědění nespočívá v důkazech. Je to emocionální přesvědčení se o dané věci. Jakmile máme uvnitř pocit, můžeme říci: „Vím, cítím to, já vím.“ Něco vědět neznamená pochopit to intelektuálně, na základě hovoření propracovaných slov, jež neznamenají nic. Vždy můžeme poznat, jakým způsobem cokoliv přemýšlí, a to podle frekvence, kterou to vydává. Tato frekvence se nazývá emoce. Přejeme-li si cokoliv vědět, vše, co potřebujeme udělat, je cítit to. Vždy to bude absolutně správně.
Jak se naše touhy manifestují?
Touha není nic jiného, než myšlenka na naplnění, spatřovaná v nějakém předmětu, bytosti, či zážitku. Jakoukoliv myšlenku naplnění si dovolíme cítit, opouští naše tělo skrze elektromagnetické pole a jde do proudu vědomí, kde k nám přitahuje vše, co v našem těle vyvolá stejný pocit jako ona touha. Čím plněji a intenzívněji byla naše touha prociťována v našem těle, tím plnější bude její naplnění. A čím více víme s absolutní jistotou, že naše touha bude naplněna, tím rychlejší je manifestace, neboť absolutní vědění je myšlenka o vysoké frekvenci, která posiluje očekávání vyzařované naším aurickým polem, čímž se naše moc manifestovat touhy dále zesiluje.
Máme tedy schopnost vědět vše, co je k vědění. Právě k tomu byl náš mozek navržen, aby člověk žijící ve fyzickém světě a fyzickém těle mohl chápat každou dimenzi boha, po které zatouží, a spatřoval ji ve třírozměrných formách. Po čemkoliv toužíme, to máme schopnost si manifestovat skrze své vědění do svého života. Právě takto můžeme tvořit království Boží na zemi.
Pamatujme si:
Je myšlenka a poté je viděno světlo. Světlo je pak sníženo na elektrické impulzy. Ty jsou pak snižovány a snižovány, až se stanou hmotou a z ní jsou dále snižovány, aby představovaly myšlenkové ideály.
K manifestování našich tužeb potřebujeme jediné, totiž cítit to, po čem toužíme. Tento pocit je poslán zpět k otci, který naše touhy vyplní. To je vše, nic dalšího na tom není. Příliš jednoduché? Měli bychom snad chtít, aby to bylo složitější?
Ačkoli byl náš mozek navržen, aby přijímal z mysli Boží každou myšlenkovou frekvenci, z plnosti vědění přijímá pouze ty frekvence, které si my sami dovolíme přijmout. A ze všech těch úchvatných myšlenek si většina z nás dovoluje přijímat jako jediné vědění jen nižší myšlenkové frekvence společenského vědomí, které jsou velmi omezené a velmi sevřené. Když se odmítneme zabývat jinou myšlenkou, než která patří do společenského vědomí, jsou části našeho mozku doslova uzavřené pro myšlenky s vyššími frekvencemi. To proto, že náš podvěsek mozkový byl aktivován, aby své ústí otevíral pouze málo. Aktivuje proto k činnosti pouze ty části našeho mozku, které přijímají pouze nižší frekvence společenského vědomí. Jediným důvodem, proč je někdo génius a ví věci, které my nevíme, je to, že otevřel svou mysl, aby rozjímal o myšlenkách nádhery, jež jdou nad omezené myšlení člověka.
Mít zavřenou mysl znamená být uzavřen možnosti, že existuje cokoliv jiného mimo hodnoty, které lze zakoušet pomocí smyslů našeho těla.
Jestliže může jakákoliv věc být pochopena a lze o ní rozjímat, potom existuje, neboť cokoliv je sněno nebo představováno, již je v oblasti existování.
O čemkoliv si umožníme přemýšlet, to je. A cokoliv sami sobě dovolíme myslet, to budeme prožívat, neboť naše elektromagnetické pole to k nám přitáhne.
Dokud přijímáme pouze ony omezené myšlenky, které nám byly vštípeny, nikdy neaktivujeme vyšší část mozku, abychom mohli přijímat a zakoušet jakékoliv jiné myšlenky, než-li ty, se kterými se setkáváme každý den své existence.
Pokaždé, když přijmeme myšlenku přesahující naše standardní uvažování, aktivuje tato myšlenka další část našeho mozku, takže může být cílevědomě používána. Kdykoliv toto uděláme, ona vyšší myšlenka sama sebe nabízí jako nosič pro rozšíření našeho myšlení ještě dále. Tím se aktivují další části mozku pro nové myšlení, pro více přijímání pro více vědění. Jestliže toužíme zakoušet nadvědomí, neomezené myšlení, začne se náš podvěsek mozkový otevírat a rozkvétat jako překrásná květina. A čím více se otevírá, tím větší je tok hormonů a tím více je aktivováno dalších spících částí našeho mozku a mohou přijímat vyšší myšlenkové frekvence. Být géniem je tedy velice prosté.
Věrek Valenta
Zdroj: Ramtha
